ČERNÁ MAGIE

Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

Rozdělení Satanistů

Satanisté jsou považování za služebníky ďábla, ale není to vždy pravda. Satanismus na sebe může brát mnoho podob.

Satanismus je vzdor proti dnešní době a všemu co tu bylo. Je několik směrů kam se satanismus ubírá. Jediné, co satanisty spojuje, je protest a vzdor, symbolizovaný satanem. Podle toho, kolik je možností, jak vyjadřovat vzdor, je celá řada navzájem nezávislých satanistických skupin i jednotlivců.

 

Satanismus dělíme do tří hlavních skupin podle toho, proti čemu je zaměřen:

1) Buď se jedná o protest proti "současnému světu", náboženský satanismus (hard satanismus)

2) nebo protest proti většinovému (křesťanskému) náboženství a proti morálce založené na tomto náboženství (antimorální satanismus)

3) nebo protest proti kulturním hodnotám křesťanské kultury (antikulturní satanismus)

Náboženský satanismus (hard satanismus)

Začíná již v raném středověku. Křesťanství více méně pokrylo původní náboženství a to zůstalo jako vzdoronáboženství, které se projevovalo v lidovém čarodějnictví. Čarodějnický satanismus dosáhl jednoho z vrcholů popularity ve Francii za vlády Ludvíka XIV. (na přelomu 17. a 18. st.). Ve 20. stol se rozvinul v Anglii díky Geraldu Gardnerovi (1884 - 1964). Dnešní náboženští satanisté uctívají satana jako reálně existující duchovní bytost. Vzývají ho a věří, že jim na toto vzývání odpovídá, dává jim sílu a vede je v nejrůznějších životních situacích. Mohou provádět i rituály včetně krvavých obětí.

Soft satanismus (antimorální satanismus)

Nejvíce dnes je ovšem satanistů, kteří protestují proti křesťanské morálce a v satana jako duchovní bytost nevěří, ale berou ho spíš jako přírodní sílu. Křesťanskou morálku považují za pokryteckou, slabošskou a škodlivou. Hlásají víru v člověka, který není spoután žádnými omezeními, žije volně a - pokud vysloveně a bezdůvodně neškodí - je mu vše dovoleno. Proti odpuštění staví odplatu, proti společenským normám přírodu a její boj o přežití. Satan je těmto lidem symbolem volnosti a přirozenosti i původcem veškeré změny a pokroku. O satanovi ani o satanismu podle nich nelze vlastně nic určitého říci - každá definice by byla omezením, které samo je se satanismem v příkrém rozporu. Tato životní filozofie bývá uznávána i v intelektuálních kruzích (To není můj výmysl, ale je to potvrzeno z několika zdrojů. Poznámka autora.). V 60. letech se ve Spojených státech proslavil Anton Szandor LaVey (1930 - 1997), autor Satanské bible a dalších spisů, zakladatel První církve satanovy (1966, ústředí v San Francisku, Kalifornie, USA). Dokonce byl i pozván Václavem Havlem na Pražský hrad, kam se opravdu dostavil, škoda že se o tom v této zemi moc nemluví.

Antikulturní Satanismus

Třetí typ satanismu vytvářejí především mladí lidé svou účastí na tvorbě nové kultury, která zavrhuje tradiční hodnoty krásy, dobra, života apod. Proti tomu se ve výtvarných a literárních dílech a především v metalové hudbě (Black, Death) objevují témata hnusu, krve, smrti, masakrů apod. Zatímco náboženští satanisté v satana věří a antimorální satanisté nevěří, antikulturní satanisté o satanovi ani příliš neuvažují. Oni se cítí být satanisti tím, že jsou ve společnosti jiných satanistů. Tito satanisté chtějí hlavně co nejvíce šokovat a vydráždit své okolí. Často se jim to i s pomocí oděvu, účesu či typických satanských symbolů daří.

 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.