ČERNÁ MAGIE

Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

Sebevraždy

Skutečných důvodů pro sebevraždu může být několik…

Nejčastější příčinnou sebevraždy v našich podmínkách je tzv. emocionální sebevražda. Tu člověk spáchá v případě neúspěchu, prohře, či zklamání. Povětšinou v osobním životě, při ztrátě zaměstnání, při neúspěchu ve výchovně -vzdělávacím procesu, atd. Člověka k ní vedou emoce, pocity - pocit zbytečnosti, ztráty "smyslu života", atd.!

Dalším druhem sebevraždy je tzv. biologická sebevražda. Ta je způsobena obvykle nemocí a to buď psychickou, která může býti i dědičná (dědičné sklony sebevraždy - například Ernest Hemingway) anebo fyzickou - například bolest daná některou nemocí (rakovina), či zraněním. Sebevražda může být způsobena i strachem z budoucí bolesti, strachem z bezmocnosti, i když to spíše souvisí s minulým bodem. V souvislosti s biologickou sebevraždou se často hovoří o euthanasii - což je sebevražda s asistencí - která má zajistit bezbolestný a rychlý průběh aktu, především u pacientů, kteří jsou nevyléčitelně nemocní a trpí nesnesitelnými bolestmi.

Třetí důvod k sebevraždě je ideologická sebevražda. Ta má dvě podskupiny a to vražda ve jménu ideologie - tzv. memeticko-genetická sebevražda a sebevražda jako revolta vůči systému (viz. Albert Camus). Sebevražda memeticko-genetická je sebevražda, která slouží k přežití a uchránění memů popřípadě genů. Jako příklad můžeme dát kamikadze. V dnešní době memeticko-genetickou sebevraždu můžeme vidět například u Islámských fundamentalistů, či v amerických filmech, kde se hrdina klidně obětuje ve jménu tzv. "svobody" či rovnou ve jménu lidstva! Jako příklad, kdy člověk chrání geny může být třeba německý polní maršál Erwin Rommel, který spáchal sebevraždu, protože jinak hrozilo, že kromě něho bude popravena (popřípadě perzekuována) i celá jeho rodina včetně jeho potomků.

Emocionální sebevražda či biologická sebevražda je sebevraždou s motivem maximalizace užitku. Dotyčný předpokládá, že užitek v dalším životě bude negativní - tj. počet negativních věcí, zážitků, překoná počet pozitivních zážitků. Sebevraždu sice přinese nulový užitek, avšak nulový užitek je stále více, než nenulový záporný užitek. Dá se říci, že sebevražda zbaví člověka všeho negativního, avšak i pozitivního. Dalším důvodem může být únik od problému, či únik z reality, s podvědomým přesvědčením, že smrt nebude horší, než to co je. Částečně člověka může motivovat i neznámo, čímž smrt zajisté je!

Z předcházejícího plyne, proč je člověku rozmlouvána sebevražda rodinou, přáteli nebo například státem (reprezentovaným třeba policií a hasiči, kteří Vás přemlouvají, abyste z toho mostu neskákal). Zde by si ale měl člověk uvědomit, že každý člověk dělá vše jenom pro sebe (vychází ze žebříčku hodnot - na vrcholu žebříčku hodnot může být například ideologie - morálka nebo požitek, slast (hédonismus)), to znamená, že by neměl brát ohledy na ostatní lidi při realizaci sebevraždy. To však drtivá většina lidí, kteří se chystají spáchat sebevraždu nechápe. Pokud je člověk materialista měl by si uvědomit, že po smrti ho už nic nebude trápit - čili ho nebudou trápit ani výčitky svědomí v tom smyslu, že doma nechal nezaopatřenou rodinu. Díky tomu nemá ani smysl psát "dopis na rozloučenou", avšak stejně ho většina sebevražedníků píše. Člověk se tímto dopisem opět snaží o obhajobu svých názorů - snaží se o to nejlepší z hlediska svého svědomí, avšak po smrti už svědomí ani vědomí není, takže člověk nemůže mít ani výčitky svědomí - výčitky z toho, že něco udělal špatně - tento dopis má smysl pouze pokud svojí smrtí chce člověk rozšířit ideologii. Při emocionální sebevraždě se však člověk chce zbavit problému, nechce rozšiřovat ideologie, memy (alespoň v ideálním stavu - skutečná sebevražda je často kombinace několika typů sebevražd), proto psát dopis nemá smysl!

Nyní přejděme k obecným obhajobám toho, proč nespáchat sebevraždu. "Člověku byl život dán a proto si ho nemá právo vzít". To je typické dogma, stejně tak mohu říci, že "Člověka se nikdo neptal, zda se chce narodit, má tedy právo svůj pobyt zde přerušit" a má to asi stejnou váhu. Dalším argumentem je "Bude lépe", zrovna tak ale může být hůře, dokonce tak hůře, že člověk dojde do toho stádia, kam nechtěl - do stádia absolutní bezmoci, kdy už ani není schopen sebevraždu spáchat a pouze trpí. "Už to nepůjde vzít zpět". To je pravda, avšak chyba je pro člověka špatná pouze v tom případě, pokud si ji uvědomuje - což v tomto případě nehrozí. "Poškodíš tím lidi, kteří Tě mají rádi" to je pravda, opět jde ale o to, zda člověk žije přítomností, nebo budoucností, po smrti už ho to opět trápit nebude. "Někteří lidé jsou na tom mnohem, ale mnohem hůře, než ty, ty máš … oni nemají ani to, jsou na tom zdravotně hůř, atd.". To však je opět populistický argument. Člověk se má vždy rozhodovat dle svého názoru a ne dle jiného názoru. Pro někoho nemusí být důvodem k sebevraždě ani mučení, hladovění, těžká nemoc, vážné zranění. Někdo by prostě nespáchal sebevraždu nikdy. Takovým lidem se nedá nic vytknout, ale dá se něco vytknout jiným lidem - lidem, kteří přišli relativně o málo ve srovnání s jinými, avšak je to pro ně důvodem k ukončení života? Každý člověk se má rozhodovat dle sebe a ne dle jiných - právě vlastním názorem ukazuje, že má svobodnou vůli, že pouze neplní příkazy jiných.

Nuže, má tedy člověk právo spáchat sebevraždu? Z mého subjektivního hlediska, o kterém si však myslím (nejspíše si každý myslí, že je objektivní, avšak člověk je vždy pouze subjektivní), že je objektivní z hlediska celku (z hlediska Boha či nějaké transcendentní podstaty světa), musím říci, že určitě ANO. Pakliže však bude chtít spáchat sebevraždu nějaký mně blízký člověk, budu se mu to snažit pravděpodobně rozmluvit. A to proč? Protože jsem "sobec", stejně jako všichni lidé a snažím se o maximalizaci svého užitku - z blízkého člověka mám pochopitelně užitek (kladný), pakliže dotyčný zemře, tak z něj budu mít minimálně nulový užitek, ale pravděpodobně užitek záporný - daný smutkem, zármutek, a dalšími negativními emocemi.

Každopádně sebevražda musí být svobodné rozhodnutí každého člověka, dané jeho subjektivním viděním problému. Následky tohoto činu nepůjdou vzít zpět (odpovídá si za ně každý sám), avšak případná chyba již člověku nebude vadit - protože mu již nebude vadit nic. Člověku totiž nevadí, že dělá chyby, ale vadí mu, když si chyby uvědomuje - pocit viny. Tento pocit však člověk již po smrti mít nebude (pakliže věříme stávajícím poznatkům vědy).

 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.